Zadní Země 27.04. - 01.05.2012

04.05.2012 18:18

Vyjeli jsme já Karel a Jerry v pátek z Lysé v 15.47 vlakem přes Děčín do České Kamenice. Cesta vlakem probíhala v pohodě a ke konci jsme se bavily přítomností mladých skautů , tedy hlavně jejich vedoucích. Jedna nám dokonce v Kamenici zamávala. Do České Kamenice jsme dorazily s malým spožděním cca v 19.00. Za nádražím jsem udělali společné počáteční foto a odmítly se zlákat zanádražní občerstvovnou pochybné skupiny. Vyrazily jsme do " centra " a po malé procházce jsme našli lepší občerstvovmu s venkovním posezením. Trefily jsme se pivo a točená kofola každý 15 deka výborné tlačenky a pak jsme obsluhující slečnu překvapily placením. Vyrazily jsme dál po modré značce směrem na Filipov a dále přes Svinské doly ( asi dle místních divokých sviní které tam pobíhaly ) až k okraji Srbské Kamenice. Tam jsme narazily na pás vojenského opevnění. Bunkry jsou stavěny tak aby z jednoho viděli na druhý, ale v dnešní době kdy jsou některé zarostlé stromy už tomu tak není. Šly jsem na večerní občersvení do místní hospůdky nakraji U ferdinanda a pak jsme se vydali zpět k jednomu bunkru u kterého jsme přespali. Přítomnost stolu a lavicí před tímto bunkrem nám ráno poskytla pohodlí při tvorbě snídaně, který v raních  ( stávali jsme v 07.00 ) hodinách na příjemném sluníčku byla opravdu více než příjemná. Výhledy do stráně a na Růžový vrch ( Růžák ) no prostě nááááádhera. Pak jsme vyrazily díle po modré značce směr Dolský mlýn. Cestou jsme navštívily další dva bunkry ( tentokrát byly otevřené ) Při prohlídce prvního bunkru jsem tedy koukal. Takovou skládku kterou jsem uvnitř objevil jsem nečekal. Fuj , fuj , fuj styďte se !!!!!!!! Ani jsem tam moc nelez. V tom dalším už to bylo podstatně lepší a mohl jsem si ho řádně uvnitř prohlédnout. Dle Jerryho bylo osazení tohoto bunkru bylo 6 vojáků. Opravdu nevím jak se tam mohly vejít včetně zbraní, které zde dnes už nejsou. No muselo to být opravdu těsné. Pak už jsem dorazily k Dolskému mlýnu. Musím říci , že je to opravdu velice krásné staré místo. Na člověka ta historie přímo dýchne. Po malém osvěžení v potoce jsme pokračovali dále po modré k Vysoké Lípě. venku před hospůdkou jsme si dali pívo a limo a pokračovali na Šauštejn. Z tohoto skalního loupežového hradu jsou nádherné výhledy. Dále pak naše kroky vedly na malou pravčickou bránu. Také pěkné místo leč pořád obklopováno mnoha turisty takže jsme se zdrželi krátce. Dále po červené jsme došly na Mezní louku. Opravdu " nehezké místo " plné turistů a drahých občerstvení. V jednom takovém jsme si dali pívo a zmzrlinu. O výši cen se raději zmiňovat nebudu jen zmíním že místní dámská obsluha obsluhuje formou závodů. " Rychle už jste si vybrali ještě ne to musíte rychle máme zde velký frmol takže už ano ? dobře pivo limo zmrzlina mohu hned vystavit účet ano a utiká hned dál " za zmínku ještě stojí příhoda s WC. Mají zde poplatek za jeho použití 15,-Kč což jeden český návštěvník vyjádřil hlasitým nadáváním co to jako jéééé. takže až dost pokračujem dále. Po červený na konci Kozího hřbetu jsme zabrousili tzv, slepou cestou ke kraji první zony a uschovali si v terénu batohy. pak se vrátily na červenou a pokračovali na " lehko " na Pravčickou Bránu. Pravčická je opravdu krásná je to sice čistokrevný turismus ale opravdu krásné. Po náležitém občersvení měli opravdu dobré pivo a pořádné prohlídky skalních útvarů jsme se vydali zpět. Čas pokročil a na stezce podstatně ubylo turistů. Našli jsme své batohy a po malé konzultaci s mapou jsme se vydali přímo na kopec před náma. Šli jsme cestou necestou ( spíš tou necestou ) museli jsme to vzít před první zonu protože nám terén nedal na vybranou až jsme zkončily uprostřed lesa vedle první zony. Už začínala být tma takže jsme museli najít spaní. Našli jsme takovou malou propadlinu na okraji rokle chráněnou spadlým stromem. Hned jak jsme sundali batohy ze zad uslišeli jsme dupání a šustění ... co to ?? aaa divoké prase to to ale začíná. Prase jsme odehnali a začali jsme stavět ochranou dřevenou palisádu okolo našeho ležení. Takové divoké prase na konci dubna to není sranda. Ještě že v blízkém okolí byl dostatek klád a větví. Udělali jsme co jsme mohly a byla tma. Ještě jsme museli schodit směrem do rokle nahnutou soušku, která se skláněla přímo na nás. Hlavně že se musíme chovat tiše aby o nás nikdo nevěděl. To byl rachot a praskot jak to padalo. zalezly jsme do spacáků bylo opravbdu vedro takže hned jedna noha ven a usnuly. Okolo jedné v noci se najednou probudím a slyším dupot šustění a veliké temné dýchání...... divoká prasata. Trochu mě to rozhodilo než jsem vyhodnotil kde se asi prasata nacházejí. Bylo to opravdu kousek ode mne, ale naštěstí několik metrů pode mnou v rokli. To mě trochu uklidnilo leč ještě nějakou dobu jsem nemohl usnout. Jerry vedle mě se ani nehnul a spal. Ten se ale má. Pak mě únava přemohla a spal jsem až do rána. Ranní čaj to byla paráda. Sbalili jsme se a po malém průzkumu okolí se pak vydali dál. Pokračovali jsme podél první zony a narazily na pěkný převis s pozůstatky ohniště. Dále jsme v první zoně ( na jejím kraji ) objevily převis a obrázkem slunce. Na kraji u sestupu do této rokle jsou pozůstatky nějakého mostu ( nebo co to bylo ) Dále cca po 500m jsme narazily na studánku s názvem " Zlutá voda " její neblahá vůně a poházené kosti v okolí nám nedovolily ochutnat takže jsme i nadále museli s vodou šetřit. pak jsme objevily v rokly pod náma kamenný náhrobek s německým nápisem. Touto roklí jsme pokračovali směrem dolů. Byla velice zarostlá a až v polovině se proměnila v podmáčenou lesní cestičku. vyšly jsme k našemu překvapení na cyklotrase. To jsme opravdu nechtěli. No co dále jsme pokračovali po ní. kde jsme asi udělali chybu?? Došly jsme do Bývalýcj Zadních Jetřichovic. Schladily si nohy v Křinici a z její vody uvařily čaj a polévku. Čaj byl opravdu výtečný, Po odpočinku jsme se vydali na saskou stranu a pokračovasli podél hraniční říčky křinice. Z druhé strany jsme koukali na českou stranu kde se táhne souvislý skalní pás. Je to jako skalní opevnění naší země. pak cesta podél říčky najednou uhla směrem vzhůru a pomalu jsme stoupali až jsme šly cca 50 m nad říčkou. Pak se objevilo staré kamenné přehrazení říčky a tak jako u nás i zde na německé straně jezdí lodě. Došly jsem už k občerstvění. Vyprahlý a víceméně bez vody jsem se těšil na něco studeného .... na pivo. Ale problémek platí se zde v eurech a to my nemáme. Vytáhl jsem českou stovku a jdu tam. Bitte aine bier a podávám tu stovku. Paní na mne kouká jejímu pohledu nerozumín , něco povídá koligini a náhle řekne zwei bier ?  já na to ja, ja ,ja  a dostávám dvě německá lahvová piva. Tolik štěstí jsem opravdu nečekal. To první ve mě doslova zasičelo. Pak jsme pokračovali dál. Došly jsemě k německému mlýnu a pak už na naší straně na místo kde býval český mlýn. Toto místo jsme se rozhodly prozkoumat. Jsou to už jen zbytky základů.Rozvaliny pískovcových kvádrů. Ale jde vejít do sklepů které jsou velice zachované ( byly z pískovcových kvádrů ) a pak sklepy které měly stropy z hurdisek. Toto mě překvapilo. Nakonec jsme si na turistické informační tabuly vyfotily jak tento původní mlán z 16.století vypadal v roce 1945. Šlo opravdu o velkou stavbu zájezdního hostince. A dnes nic tu mimo základů víceméně není ??? rozkradeno, zničeno voda zbytek odnesla ?? kdo ví.  Došly jsem na hraniční přechod Hraniční most. Nedaleko jsme nalezly studánku. Voda byla velice chladná, osvěžující lábali jsme jak divý. I když Jerry říká že tam byly žabí vajíčky , tedy ve studánce ne v tý vodě co jsme pily a pak tu studánku i vyčistil že začala odtékat. Čekali jsme zda nám druhý den nebude špatně , ale nebylo. Pak jsme si tak trochu spletly směr  a místo do Zadní Doubice jsme šly směrem na Brtnický most. tak jsme to tak nechali. Ješně jsem se rozloučily s říčkou Křinicí a vykoupali se v ní. Pak jsme pokračovali podél Brtnického potoka až do obce Kopec k restaraci U Vyskočilů. Výborné jídlo a pití. Po několika hodinovém odpočinku v této občerstvovně jsme se už za tmy odebrali hledat spaní. Došlo na malou terénní vložku které skončila spátky na cestě u potoka. Pak jsme pokračovali změrem spátky jako k zadní Doubici až jsme škončily na druhé straně Brtnického potoka pod malým převískem. Aspoň že tu nehrozej ty divoký prasata. Únava, pivo a šumění tekoucí vody nás rychle uspalo. Ráno jsme se vydali nedalekám Sturmerovám dolem. Pak pokračovali k Soví jeskyni dále k Velkému Pruskému táboru až na Brtnický hrádek. pak naše kroky vedly k Turistickému mostu kde jsme udělali malý odpočinek a uvařily polévku. Bylo vedro a tak jsme se znovu koupali. Tentokrát zde byla hruboká zatáčka v říčce Křinici kde se daly udělat i plavecká tempa. Pak už jsme se vydali mimo turistickou cestu směrem k Jeskyni víl. Překvapolo nás kolik " nepořídku " svíček se v této jeskyni nachází. Mělo by se to teda uklidit. Pak jsme došly na kyjovský hrádek a pokračovali přes Skalní Bratry, Kinského vyhlídku do Kyjova. Zde jsme udělali malou občerstvovací pauzi v místní venkovní nálevně. Na sluníčku bylo k padnutí takže rychle pod slunečník. Kolem Dixova bývalého mlýna jsme prošly kolem Vinného sklepu zpátky ke Kyjovskému hrádku. Pak jsme se vydali lesní cestou okolo skalního útvaru " Klenotnice " pročly Čerstvím dolem a pak prošly Střeleckým dolem do Krahujčího dolu , pak už si nejme tak jisti kde jsme se pohybovali leč plánovali jsme projít Březovým dolem a vyjít v Doubici. To se nám nakonec podařilo a vyšly jsme z lesa uprostřed louky u Doubice. Naše kroky v Doubici vedly k hospodě. Ta první na kterou jsme narazily byla víceméně prázdná což nebudilo zas takový dojem, ale jídelní lístek vypadal víc jak dobře takže jsme se najedly. Jídlo bylo dobrí ale pak jsme zaplatily a vydali se na průzkum dále. Došly jsme do Doubické hospody , kam jsme nakonec nešly a vydali se dále až jsme narazily na Starou Doubickou hospodu. Tak jsem si uvědomil , že už jsem tu byl. Před cca pěti léty jsme v této hospodě ( mají zde i ubytování ) spali když jsme ve vedlejší vesnici montovali okna) U této hospody už tenkrát byly vystaveny vojenské transportéry a jiné věci jako zábavní pozornost pro návštěvníky. Dnes se tato expouoce dálí se tomu tak říkat rozrostla do neuvěřitelné podoby. Je to víceméně kýčovité dílo , ale tak vás překvapí, zaskočí svou velikostí a různorodostí že je to až krásné. Každopádně je na co se koukat a to dost dlouho. Návštěvu rozhodně doporučuji. Pak jsme si zde dali tři piva a vydali se spát. Místo jsme našly na louce na touto hospodou vedle složeného kolotoče. jen co jsme ulehly tak se zablesklo a my jsme ze strachu že v noci zmoknem se zase zbalily a přesunuly jsme se zpět do vesnice pod přístřešek na dětském hřišti. V noci ani nekáplo. No co člověk nikdy neví. Po snídani jsme se vydali na pořádnou prohlídku " skanzenu " a Staré hospody. pak jsem se vydali na kopec Spravedlnost na Doubicí. Prošly jsme okolo zdejší továrny a bávalé továrníkovi vily. Kopec Spravedlnost je čedičový útvar. Výhledy by byly do všech stran leč zdejší porost výhled umožňuje jen na jednu stranu. Pak jsme se vydali nedaleký Široký vrch. Od lesa z úpatí vrchu byly opravdu krásné výhledy směrem na jih. Pak jsme  došly na sevesní stranu kde byla " Karlova vyhlídka" otevřel se pohled směrem na Doubici. Vydali jsme se směrem na Rybniště kde byl konec naší cesty. V lese jsme ještě procházely okolo studánky " Mnišský pramen" ochutnal jsem , leč jsem druhý den tohoto litoval protože jsem dostal horečku a bylo mě špatně. Myslím si že to bylo s té vody i když to ještě mohlo být z horka ve vlaku. Kdo ví. V Rybništi jsem došly k rybníku kde jsme se vykoupali a oblékly si čistá trička na cestu domů. pak dvě pivka ve zdejší hospodě a hurá na nádraží. A ouha výluka dráhy přistavily náhradní dopravu autobus , který nás dovezl do Nového Boru kde jsme přestoupily na vlak. Bylo vedro a ve vlaku vzduch k padnutí. Jinak cesta proběhla celkem rychle. Takže Jerry ahoj zase na příštím vandru. Do Zadní země se chystám letos až po prázdninách. Plán kam jít až nějaký mám a těším se že ho splníme.   Ahoj Karel.

 

Fotky z tohoto vandru na : http://osamelci.rajce.idnes.cz/Zadni_Zeme_27.04._-_01.05.2012/