Vandr na Kozákov aneb jak jsem jel do Českého Krasu.

18.04.2012 12:39

Tak jsme měly zavítat do Českého ráje na Kozákov a Klokočské skály navštívit staré kamarády Řošťáka a Vránu.  Osud a kamarádi tomuto ale naklonění nebyly takže bych musek jet na vandr sám. A to jezdím nerad. Takže jsem po domluvě s jinými kamarády odjel do Českého Krasu. Oboje je České ... takže skoro žádná změna. Vyjel jsem v sobotu brzo ráno autem do Bubovic. Tam se nachází speleogická základna. Po dopoledním seznamování jsem se vydali na cestu k cca 2,5 km vzálené Studniční jeskyni. Po otevření , provětrání a přeměření hladiny plynů v podzemí jeskyně jsme do ní mohly sestoupi. Jde o cca 25 m hlubokou jeskyni s řadou bočních plazivých částí. Mimo sestupu či výstupu po " žebříčcích " se více méně se v této jeskyni pohybujete po čtyřech. V těch vedlejších prostorách se opravdu plazíte a někdy máte co dělat se tam vejít. Takže minimálně staré montérek ( pokud tedy nemáte pořádný overal ) a přilba s osvětlením je zde nutností. Všudepřítomná mazlavá hlína vámna obleku obstará tmavě červené maskování a bez přilby budete mít po pár metrech sestupu obouchanou hlavu. Po prvotní prohlídce prostor jeskyně a malého vydýchání na povrchu došlo na to horší. Práce! taková jeskyně má svůj vývoj a průběžně se prohlubuje. Takže se bude kutat a vykopaná zem se musí dopravit na povrch. Byl jsem přidělen do sektoru kde se musí ručně lanem vytáhnout od hlavní razící skupiny naplněný kbelík zavěšený na pojezdové kolejničce. Pak se plný kbelík vymění na prázdný , ten se zpátky spustí dolů a ten plný se vysype do velké oválné nádoby ( cca na 3-4 kbelíky ) která je zavěšená na laně eletrického vrátku který plnou nádobu vytáhne na povrch. Zní to jednoduše, ale v malém podzemním prostoru , kde se k tomu přidává řada různých navazujících problémů ( od zanešení koleček jezdce kbelíku na kolejnici, vypadávající tažné lano s háčků, zjištění že by bodly rukavice, bolesti mojí namožené ruky z fasády až po technické problémy s vrátkem ) to zas tak jednoduché není. Leč mě tato činnost zaujala ( aspoň do té doby než mě opravdu začala má nemocná ruka fakt bolet ) a doufám že si to ješště někdy zkusím. Čas v podzemí utiká opravdu rychle takže když jsem vylezl napovrch zjistil jsem že už je skoro 16.00. proběhlo nějaké to občerstvení a pak náhle došlo k poruše eletrického vrátku. Tím byl všem dalším pracovním náplním konec. ( " hurá " ) Vydali jsem se zpátky na základnu. Chlapy začaly připravovat večerní grilování u základny a my jsme se vydaly na procházku. Šly jsme směrem k Svatému Janu pod skalou. Po cestě které lemovala staré lomy jsme navštívily Aragonitovou jeskyni , která není normálně přístupná a jsou v ní uloženy staré zbytky kostí.  Pak jsem pokračovali na vyhlídku nad Svatým Janem kde je naprosto úžasný výhled. kousek od vyhlínky mimo turistickou cestu jsme našly umístěnou neschovanou kešku. Nález vyvolal svojí polohou roznorodé názory a reakce. pak jsme pokračovali zpět kolem Solvayových lomů. http://www.solvayovylomy.cz/index.php?polozka=onas

Tam se dnes nachází skanzen technické památce těžby a dopravy vápence. Po prohlídce ( byla možná jen ze známosti přítomného kamaráda protože bylo zavřeno a už se pomalu stmívalo )  jsme se navrátily na základnu. Tam už pomalu končila grilovací akce. Během naší procházky jsem poslal SMS Péťasovi, který nedaleko bydlí zda by nešel večer napivo do Bubovic. Chvilku to vypadalo že se naše setkání podaří, ale nakonec z toho sešlo. No snad příště. Budu se těšit Péťasi. Využily jsme rozpáleného grilu a opekly nějakého toho buřtíka. Po této malé večeři jsme se pak s chlapama vydaly ( bylo už 10.00 ) do nedaleké hospody v Bubovicích. Návštěva se protáhla asi na čtyři kousky ( Staropramen 11 ) a ochutnal jsem místní specialitu 10 na 10 ( jde o 10deka opečené sekaný a 10deka takového velice pálového salátu se sýrem ) Tato specialita dokáže s chuťovýmy pohárky udělat divy. To pivo pak chutná ještě lépe. Do postele , tedy do spacáku jsem se dostal asi kolem 13.00. V neděli dopoledne jsme se vydali znova na vyhlídku na Svatým Janem za účelem návštěvy jeskyně , která se pod touto vyhlídkou nachází. Vybaveni potřebným klíčem k novému poklopu chránícího vstup do této jeskyně jsme se vydali na cca 2,5km cestu. Nutno zde zmínit , že moji kamarádi , kteří mě tento víkend provázejí ( nebo spíše já je ) spíše běhají než chodí ( přesněji řečeno Termit chodí velice rychle a Kawi také ) Začínám si na toto tempo pomalu zvykat i když si zase při cestě moc nepokecáte. No vraťme se k té jeskyni. Po otevření poklopu se otevřel plazivý tunýlek cca 12 m dlouhý svažující se pod úhlem asi 50 stupňů dolů. Na začátku se nachází lano které Vám sestup ( a pak výstup ) usnadní. Plazíte se nohama napřed a nakonec se musíte protáhnout úzkou mezerou mezi velkým kamenem a jste venku. Respektive v otevřené jeskyni ze které je výhled na Svatý Jan. Nachází se zde pěkné ohniště. Jen dříví si musí návštěvník horolezec donést. Je zde horolezecká knížka - cancák -  ve kterém je první zápis z roku 1983 !!! Je patrno že tato jeskyně není normálním lidem přístupna ( přístup kterým jsme se sem dostaly byl vybudován na základě radiového prozkumu skály a následného proražení tunelu speloology teprve před dvěma léty ) a do té doby se sem dostali jen horolezci. Takže nikdo do dnešní doby tuto knížku neponičil. Je to opravdu unikátní. Nachází se zde ještě jedna skříňka ( nejspíše také s knížkou ) Ale tato je opravdu nedostupná bez horolezeckého vybavení a potřebných výkonostních zkušeností. Je umístěna pod vrcholem jeskyně vedle jistícího kruhu.  Po nějakém tom foceníčku jsme prolezly tunelem zpět a vydali se přes Solvayovi lomy na základnu.

Pak už jsem se rozloučil a přemístil se autem k Velké Americe. Byly dvě hodiny odpoledne když jsem se vydal přes Velkou Ameriku ( z pravé strany od silnice ) přes Mexiko na Malou Ameriku. Počasí nebylo zrovna okouzlující foukal vítr a mírně mžilo až pršelo. Přesto mě tato cesta uchvátila. Procházet po samém okraji Velké Ameriky s tak nádhernýmy výhledy to je prostě paráda. Nutno dodat že lidiček kteří se pohledy kochali zde bylo více. U silnice bylo zaparkováno odhadem tak patnáct aut. V okolí Malé Ameriky jsem udělal několik zajímavých zjištění. Na Modlitebně je spadlý - nebo to možná někdo úmyslně udělal - strop vstupu. Co já si pamatuji tak jsme se do té jeskyně museli proplazit a pak se otevřela celkem vysoká uzavřená prostora. Když byla zima tak v ní bylo vždy teplo ( ale smrádek proto jsem zde nikdy nespal ). Dnes je vstup výšší pod ním jsou spadané kameny a když se tímto protáhnete tak už to není uzavřená jeskyně ale je na druhé straně proražen průchod. Naproti této jeskyni je další v jejím rozšířeném ústí jsem kdysi několikrát spal ( pamatuji si jednou se Šálou a do rána vedle nás zamrzla voda v petce ) Když jsem se tenkrát vydali dále do chodby tak dle mého nebyly tak vysoké jako dnes , ale končilo to závalem ( který možná šel zvrchu prolézt už nevím ) Dnes je tato chodba vysoká a bez závalu. Je zde také zajímavá skříňka na cancák a jiné vymoženosti. Hlídá to vycpaná Ajeťák. Provedl jsem zápis hned za zápis od Kawi která zde musela před chvilkou s Termitem projít. Přešel jsem pak na Liščárnu prohlédl veliké ohniště ( vzpoměl si jak jsme se zde před léty v zimě sušily u velikého okně skoro nahý a mě uhořeli ponožky a skoro boty ) Po náležité prohlídce jsem se pak vydal kolem malé Ameriky ( tentokrát z druhé strany zpět. Musím ještě zmínit jeden objev. Přes cestu u té rozpadlé cihlové budovy je strom a hned pod kořeny stromu je nějaký vlez do podzemí. Dle mého toto zde dříve nebylo ( ono to bylo ale bylo to zasypané hlínou ) neprozkoumával jsem to nevím kam to vede a jak je to veliké. Příště toto musím prozkoumat. No pak jsem se vrátil zpět k autu z druhé strany Velké Ameriky. Tím mé putování skončilo. Za hodku jsem dojel do Lysé , vyložil špinavé montérky a gumáky od průzkumu Studniční jeskyně vykoupal se a utíkal za dětma a Štěpánkou. Karel

 

Více o geospeleos  na : http://www.geospeleos.com/

Fotky z tohoto najdete na : http://osamelci.rajce.idnes.cz/Vandr_na_Kozakov_aneb_Cesky_Kras_14.04.2012/

Další fotky také na : http://kawi.rajce.idnes.cz/Cesky_kras_13._-_15._dubna_2012