Kokořín 3-4.03.2012

06.03.2012 10:37

Dlouho nebylo jasné kdo a kam se pojede. Nakonec jel Karel s Matýskem, Jarmila, Kopáka Martin Souček. Jelo se na Kokořín. Cesta vlakem z Lysé proběhla vcelku v pohodě a kolem šesté jsme vystoupily ve Mšeně. Vyrazily jsme hledat přechodné útočiště - hospodu. Hospodou na náměstí jsme opovrhly byť tam měli dle reklamní cedule plzeň. Šly jsme dál a vlezly do " restaurace" Obecník kde měli pivo holba ! Ve tmavé ponuré místnosti skorem nikdo nebyl. V hlavách nás hlodala myšlenka zda jsme vybrali správně, ale rozhodl to Mates který uviděl uprostřed lokálu fotbálek a bylo rozhodnuto. Co si dáte ozval se hlas starší ženy a náš pohled začal zkoumat cose děje. Poměrně historicky a  společensky unavená hospodská se jala své hosty obsloužit. Pívo , pívo , limonádu a máte něco k jídlu ... tak postupně ...  kolik těch piv jedno dvě aha a tři limonády .... nakonec se ukázalo že na moje pivo se zapomělo. Nakonec dostal " malé " pívo i Mates, což kvitoval s povděkem jen nás ostatní to utvrdilo ve správném dojmu o únavě obsluhující osoby. Máte drobné na fotbálek ? kolik desetikorunu a jde se hrát. Mates nakonec vymámil všechny desetikoruny , které v této hospodě kdo měl a když obral i ostatní hosty v lokále nastal čas odejít. Platíme! Vydali jsme se do noční tmy po bahnitých cestách za vedení statného kamaráda Kopáka. Cestou po teréních zkratkách někteřích členů jsme museli provézt záchranou operaci Matesovi bundy. Nakonec jsme úspěšně dorazily do našeho dalšího útočiště Sovího hradu. Je to krásné staré a tajemné místo kde srdce vandráka zaplesá až člověk cítí tu historii toho kempu. Po nějakém tom osvěžení a popovídání u ohýnku se šlo spát. Noc proběhla za lehkého pochrupování některých účastníků. Po snídani jsme opět vyrazily na cestu. Následovali prohlídky okolních roklí a teréní zkratky až jsme dorazily na pokličky. Dále naše cesta vedla přes Vojtěchov po Máchově cestě do Ráje. Tam jsme navštívily k velké radosti Matýska hospodu. Byl čas oběda takže proběhlo toto občerstvení včetně návštěvy porcelánového bůžka a k Matesově radosti i zde měly fotbálek takže proběhly i tyto nezbytné hry. Velikost návštěvy tohoto pohostinství můžete posoudit a obdivovat na rajčeti dle fota účtu naší útraty. Naše cesta pokračovala dále přes Olešno na Střezivojice. Cesta po žluté klikatýmy roklemy podél skal prostě paráda. Navštívily jsme Kamenný úl , který dle Kopáka je těžké najít , leč je označen turistickou cedulí takže žádný problém. Den už se začínal tmavit a naše kroky začaly být pořád těžší a těžší že jo Matýsku. Na jeho obhajobu musím říci že se Matýsek velice snažil a jsem velice rád že s nama jel. Naše kroky dosáhly opět dalšího cíle Střezivojice. I zde jsme našly útočiště hospodu Bouda. Plzeňská 12 a nakládané syrečky no ten hospodskej si nás přímo hejčkal. Věřte nebo ne ,ale já Karel jsem - tedy po náležitém občerstvení - uvedl naší skupinu k odchodu. Chci sedět u ohně a poslouchat Kopákovu hru na kytaru chci vandráckou pohodu na kempu. Kupodivu ostatní hlas mého já uposlechly a vydali jsem se opět do tmy a chladu noci na cestu. Zde musíme vyzdvihnout velikost našeho kamaráda Kopáka a zhodnotit jeho orientaci ve zdejší krajině. Přes tmu a veliký časový odstup od své poslední návštěvy zde vedl neomylně naše kroky ( někdy i po zadku ) na poslední naše noční úpočiště - Údolí stínů. Večer proběhl přesně tak jak měl. Posezení kolem ohýnku s Kopákovou kytarou a povídání všech zúčastněných. Skrytost a tajemnost zdejšího kempu nás pohltila a užívali jsme si to až do pozdních nočních hodin. Spinkal jsem zde jeko snad nikdy na vandru ! Měkká podestýlka ze suchého listí a ten vzduch opravdu jsem tak dobře dlouho nespal. Prostě parááááááda. Původně jsme předpokládali rychlý ranní odchod aby jsme stihly naplánovaný spoj domů z důvodu že Kopák v neděli ( tedy dnes ) musí večer do práce. Ale nějako se to zvrtlo a nikdo nikam nepospíchal proběha snídaně, dělání dřeva a soutěž ve střílení z praku a jiné srandičky. Nicméně odchod nakonec proběhl. Naše cesta vedla přes Osinalice na Rač. Tam jsme sen nejprve občertvily ze sdejší studánky a následně podnikly ( k velké radosti Matýska ) procházku po okolí bez batohů. U nich zůstal Jarmila leč se mu porouchalo kolínko. Matýsek tak řádil že dvakrát narazil do stromu se slovy no co nic se mě nestalo a pádil dál. Nakonec jsme se všichny přesunuly na vyhlídku z Rače , kde proběhlo občerstvení a následné kochání výhledy. Zde jsem před 20lety s kopákem a se Sorym byly na vandru a také jsme se kochaly ( viz. staré fotky ) Pak už jsme pomalu namířily k Zakšínu. Poslední naší lesní zastávkou byl Pustý Zámek. Velice zajímavý skalní útvar nad bývalou zemskou stezkou. Po překonání posledních bahnitých cest do Zakšína a hlídání času zda stihnem pívo ve zdejší hospodě jsme dorazily. Ajajaj hospoda zavřená. Jaképak vlastně překvapení poslení léta je to tak pořád. Autobus za chvilku přijel a my po 30minutách stání v něm dorazily na Mělník. Naše zasávka na roku před Mělnickým nádražím ve zdejší občerstvovně byla nezbytná. V kolik to jede ?? tedy ten vlak cože za čtyři minuty hele už přijel .... nevadí tak za 20 minut jede další. No chybyčka se vloudila já se splet jede až v 17.02 tedy za hodku a půl .... proběhlo nějaké to supění a komentáře kamarádů leč také několik piv. Konec naší cesty proběhl už v poklidu. Ve vlaku se plánovalo kdy a kam se zase pojede ... Zadní země, Ukrajina,Rumunsko a tak dále ....  Doufám že se něco z toho podaří. Děkuji všem zůčastněným za krásný vadr a těším se opět příště. Karel  

 

Fotky z tohoto vandru  http://osamelci.rajce.idnes.cz/Kokorin_3-4.03.2012/